Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?

Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?
Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?
Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?
Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?
Souboj manažerů o svobodu v práci. Máme na ni?
Dva manažeři z naprosto odlišných firem. Markéta a Jan. Průmyslová výroba versus vývoj software. Tisíce zaměstnanců od dělníků po rozvětvený management versus stovka specialistů s úzkým vedením. Čekali jsme souboj korporace s mladou a otevřenou firmou, ale čekalo nás překvapení. První souboj manažerů je tu.

Tentokrát zvolili oba trochu nestandardně anonymitu – odpovědi by totiž po povinném filtru PR oddělení nebyly tak otevřené. A o to určitě nestojíme. Proto neuvádíme pravá jména ani názvy firem.

Jak ve firmě sledujete, jestli lidé pracují?

M: Na každém oddělení jinak – na obchodním se sleduje, jestli plníš zakázky, nebo ne. Ale obecný nástroj pro sledování výkonu neexistuje, spíše to necháváme na každém vedoucím.

J: Nesledujeme. Zajímá mě jen výsledek, ne to, jak dlouho na něm kdo pracoval.

Takže si můžu práci rozložit podle sebe a část dělat třeba z kavárny?

M: Pokud se bavíme o THP zaměstnancích (technickohospodářský pracovník; typicky konstruktér, obchodník, účetní atd.), tak určitě ano. Pokud nejsou žádné problémy a člověk plní, co má, tak mu nikdo nestojí za krkem.

J: Podporujeme individualitu, takže pracovní doba je klouzavá. V kanceláři musíte být od 9 do 15 hodin…

M: To máme taky, od 8 do 14.

J: …zbytek si naplánujete podle sebe. Tolik oficiální data. Neoficiálně je to ještě o něco volnější, na konci měsíce musí fond pracovní doby plus mínus sedět.

M: Ano, na některých odděleních je to uvolněnější. Ale fond pracovní doby se hlídá a dbá se na to, aby byl odpracován celý.

Jak jste na tom s prací z domu? Podporujete ji?

J: Možná je, v praxi se ale moc často nevyužívá. Spíše pro mimořádné situace typu stěhování.

M: Ani u nás se příliš nevyužívá, častěji snad jen u top managementu. Vedoucí to většinou nevidí moc rádi.

Změnili byste na tom něco?

M: Nesouhlasím s povinností být v kanceláři od 8 do 14 hodin, je to omezující. Pokud máme institut pružné pracovní doby, tak by mělo být na zaměstnanci, jak si ji naplní.

J: Uvažoval jsem podobně, ale myslím, že by to měli lidé tendenci zneužívat. Neumí pracovat z domu, nejsou zvyklí se řídit. Myslím, že by klesal výkon. Takže za mě je zdravá míra svobody v klouzavé pracovní době, ale větší míru benevolence bych nepovolil.

M: Jistě, ale já si myslím, že na takových pozicích (ne dělnických) by lidé měli být na takové úrovni, aby se sami dokázali zorganizovat a udělat svou práci zodpovědně.

J: Mě to připadá jako zbytečná zátěž. Rozhodně to od těchto lidí nečekám, že se budou umět sami řídit.

M: Vedoucí jim ale nemůže stát celý den za zády.

A myslíte, že by to tak zaměstnanci chtěli, nebo jim to sedí tak, jak to je?

J: Myslím, že jim to vyhovuje. Samozřejmě, kdybych se zeptal, chcete pracovat z domu, tak by chtěli. Ale prostě nevěřím, že by podávali stejný výkon.

M: Typicky tatínci od rodiny s malými dětmi by ale ocenili, že můžou být doma – měli by jasně daný úkol s termínem, a bylo by na nich, kdy a jak jej splní. Takže myslím, že by větší svobodu ocenili.

Jak to, že o větší svobodu v práci pro zaměstnance bojuje manažerka korporace, a ne vy?

J: Možná je to pro to, že je u nás někdy docela velká pohoda. Minimální přesčasy, minimální práce o víkendu. Pro lidi je snazší dojít do kanceláře a v pevně stanovené pracovní době udělat, co je potřeba.

Takže to berete tak, že je zaměstnanec v kanceláři z racionálního důvodu – že je to prostě pohodlnější?

J: Ano, beru pracovní dobu jako společné pravidlo, ne jako diktát zaměstnavatele. Pro tým lidí je přece výhodnější jít do práce s tím, že mají jistotu, že se v dané pracovní době potkají s ostatními. Nemusí se vzájemně koordinovat nebo plánovat si schůzky.

M: Tým si ale stejně musí porady svolávat – tady žádný rozdíl nevidím. Člověk pracující odjinud jen nedojde z vedlejší kanceláře, ale z domu. Opět to závisí na míře osobní zodpovědnosti, ale pokud mám úkol a termín, tak jej splním.

J: Já to prostě beru jako zátěž a překážku.

Janovi rozumím. Markéto, myslíte si, že jsou na to lidé připraveni?

M: Přiznávám, asi ne. Nemyslím si, že by byli u nás všichni zaměstnanci vyspělí tak, aby to zvládli, a neklesl při tom výkon.

Čím myslíte, že to je?

M: To bude individuální, ale určitě to vychází z výchovy i vůbec motivace člověka, proč tu práci vůbec dělá. Pokud jeho motivace není zevnitř, z něj samého, těžko se kdy takové zodpovědnosti naučí.

J: Než zvyšovat míru svobody, tak bych raději snížil pracovní úvazky. Klasický osmihodinový pokládám za neefektivní a drahý. Kdyby to bylo na mě, tak bychom pracovali šest hodin.

Nesklouzlo by to časem stejnou úvahou ke čtyřhodinovému?

J: Ne, výstup by přece musel být stejný. Nejsme pásová výroba šroubků, kde by kratší úvazek logicky znamenal nižší výkon.

Znáte nějakou firmu, kde to tak funguje?

J: Vůbec ne. Ale rád bych ji poznal :)

A my také. Znáte firmu, kde se pracuje jinak, než je obvyklé? Je to přímo vaše firma? Přidejte sem komentář, budeme rádi za každou reakci!