Tentokrát zvolili oba trochu nestandardně anonymitu – odpovědi by totiž po povinném filtru PR oddělení nebyly tak otevřené. A o to určitě nestojíme. Proto neuvádíme pravá jména ani názvy firem.
Jak ve firmě sledujete, jestli lidé pracují?
M: Na každém oddělení jinak – na obchodním se sleduje, jestli plníš zakázky, nebo ne. Ale obecný nástroj pro sledování výkonu neexistuje, spíše to necháváme na každém vedoucím.
J: Nesledujeme. Zajímá mě jen výsledek, ne to, jak dlouho na něm kdo pracoval.
Takže si můžu práci rozložit podle sebe a část dělat třeba z kavárny?
M: Pokud se bavíme o THP zaměstnancích (technickohospodářský pracovník; typicky konstruktér, obchodník, účetní atd.), tak určitě ano. Pokud nejsou žádné problémy a člověk plní, co má, tak mu nikdo nestojí za krkem.
J: Podporujeme individualitu, takže pracovní doba je klouzavá. V kanceláři musíte být od 9 do 15 hodin…
M: To máme taky, od 8 do 14.
J: …zbytek si naplánujete podle sebe. Tolik oficiální data. Neoficiálně je to ještě o něco volnější, na konci měsíce musí fond pracovní doby plus mínus sedět.
M: Ano, na některých odděleních je to uvolněnější. Ale fond pracovní doby se hlídá a dbá se na to, aby byl odpracován celý.
Jak jste na tom s prací z domu? Podporujete ji?
J: Možná je, v praxi se ale moc často nevyužívá. Spíše pro mimořádné situace typu stěhování.
M: Ani u nás se příliš nevyužívá, častěji snad jen u top managementu. Vedoucí to většinou nevidí moc rádi.
Změnili byste na tom něco?
M: Nesouhlasím s povinností být v kanceláři od 8 do 14 hodin, je to omezující. Pokud máme institut pružné pracovní doby, tak by mělo být na zaměstnanci, jak si ji naplní.
J: Uvažoval jsem podobně, ale myslím, že by to měli lidé tendenci zneužívat. Neumí pracovat z domu, nejsou zvyklí se řídit. Myslím, že by klesal výkon. Takže za mě je zdravá míra svobody v klouzavé pracovní době, ale větší míru benevolence bych nepovolil.
M: Jistě, ale já si myslím, že na takových pozicích (ne dělnických) by lidé měli být na takové úrovni, aby se sami dokázali zorganizovat a udělat svou práci zodpovědně.
J: Mě to připadá jako zbytečná zátěž. Rozhodně to od těchto lidí nečekám, že se budou umět sami řídit.
M: Vedoucí jim ale nemůže stát celý den za zády.
A myslíte, že by to tak zaměstnanci chtěli, nebo jim to sedí tak, jak to je?
J: Myslím, že jim to vyhovuje. Samozřejmě, kdybych se zeptal, chcete pracovat z domu, tak by chtěli. Ale prostě nevěřím, že by podávali stejný výkon.
M: Typicky tatínci od rodiny s malými dětmi by ale ocenili, že můžou být doma – měli by jasně daný úkol s termínem, a bylo by na nich, kdy a jak jej splní. Takže myslím, že by větší svobodu ocenili.
Jak to, že o větší svobodu v práci pro zaměstnance bojuje manažerka korporace, a ne vy?
J: Možná je to pro to, že je u nás někdy docela velká pohoda. Minimální přesčasy, minimální práce o víkendu. Pro lidi je snazší dojít do kanceláře a v pevně stanovené pracovní době udělat, co je potřeba.
Takže to berete tak, že je zaměstnanec v kanceláři z racionálního důvodu – že je to prostě pohodlnější?
J: Ano, beru pracovní dobu jako společné pravidlo, ne jako diktát zaměstnavatele. Pro tým lidí je přece výhodnější jít do práce s tím, že mají jistotu, že se v dané pracovní době potkají s ostatními. Nemusí se vzájemně koordinovat nebo plánovat si schůzky.
M: Tým si ale stejně musí porady svolávat – tady žádný rozdíl nevidím. Člověk pracující odjinud jen nedojde z vedlejší kanceláře, ale z domu. Opět to závisí na míře osobní zodpovědnosti, ale pokud mám úkol a termín, tak jej splním.
J: Já to prostě beru jako zátěž a překážku.
Janovi rozumím. Markéto, myslíte si, že jsou na to lidé připraveni?
M: Přiznávám, asi ne. Nemyslím si, že by byli u nás všichni zaměstnanci vyspělí tak, aby to zvládli, a neklesl při tom výkon.
Čím myslíte, že to je?
M: To bude individuální, ale určitě to vychází z výchovy i vůbec motivace člověka, proč tu práci vůbec dělá. Pokud jeho motivace není zevnitř, z něj samého, těžko se kdy takové zodpovědnosti naučí.
J: Než zvyšovat míru svobody, tak bych raději snížil pracovní úvazky. Klasický osmihodinový pokládám za neefektivní a drahý. Kdyby to bylo na mě, tak bychom pracovali šest hodin.
Nesklouzlo by to časem stejnou úvahou ke čtyřhodinovému?
J: Ne, výstup by přece musel být stejný. Nejsme pásová výroba šroubků, kde by kratší úvazek logicky znamenal nižší výkon.
Znáte nějakou firmu, kde to tak funguje?
J: Vůbec ne. Ale rád bych ji poznal :)
A my také. Znáte firmu, kde se pracuje jinak, než je obvyklé? Je to přímo vaše firma? Přidejte sem komentář, budeme rádi za každou reakci!
